Materiálové zkoušky

Materiálové zkoušky

Každý materiál lze charakterizovat celou řadou vlastností, které se liší dle typu materiálu. Zabýváme se především mechanickými a termickými vlastnostmi plastů.

Zkoušky hořlavosti

Účel

Stanovení rychlosti hoření metodou standardizovaného spálení zkušebního vzorku, jež se vypočítá ze shořelé vzdálenosti a času hoření. Nejběžnější limitní hodnotou většiny norem je 100 mm/min. Zkouška je určena pro všechny materiály, ze kterých jsou vyrobeny díly v interiéru vozidla, aby tak nemohlo dojít k příliš rychle se šířícímu požáru uvnitř kabiny vozidla..

Testované normy

Akreditované: FMVSS 302, DIN 75200, TL 1010, ČSN ISO 3795, ISO 3795, GB 8410, GMW 3232, D45 1333, VCS 5031,19

Ostatní: BDSM 0500, TSM 0500, CMVSS 302, DBL 5307.10, PTL 8501, GS 97038

Vybavení

  • Komora pro hořlavost, Atlas, HMV Horizontal Flammability tester M233F

Stanovení rázové a vrubové houževnatosti

účel zkoušky

Testování odolnosti materiálu vůči křehkému lomu. Jinými slovy jde o schopnost absorbovat energii, aniž by došlo k poškození. Nízkou houževnatost má sklo, naopak vysokou např. gumy. Při zkoušce se stanovuje energie, při níž dojde ke vzniku lomu. A to neinstrumentovanou nebo instrumentovanou rázovou zkoušku kyvným kladivem dle metody Charpy. Vrubová houževnatost se od rázové liší tím, že jsou zkušební tělíska opatřená standardizovaným vrubem umožňující snazší přeražení.

Testované normy

Akreditované: ČSN EN ISO 179-1

Ostatní: ASTM D6110, ČSN ISO 9854-1, ČSN ISO 9854-2

Vybavení

  • Rázové kladivo (Charpy), Zwick/roell, HIT25P
  • Rázová kladiva s jmenovitou energií 0,5, 1, 2, 4, 5, 7,5, 15 a 25 J

Stanovení ohybových, tahových a tlakových vlastností plastů

účel zkoušky

Stanovení závislostí mezi napětím a deformací za definovaných podmínek, tedy chování zkuš zkušebních těles při namáhání ohybem, tahem nebo tlakem. Typicky se stanovuje u tahových zkoušek mez pevnosti, napětí (na mezi kluzu, při přetržení nebo x % prodloužení), poměrné prodloužení (na mezi kluzu, při přetržení, na mezi pevnosti) a modul pružnosti v tahu. U ohybových zkoušek pak napětí v ohybu, pevnost v ohybu, průhyb, deformace ohybem a modul pružnosti v ohybu. U tlakových zkoušek se stanovuje napětí v tlaku při daném zatížení.

Testované normy

Akreditované: ČSN EN ISO 527-1, ČSN EN ISO 527-2, ČSN EN ISO 527-3, ČSN EN ISO 527-4, ČSN EN ISO 527-5, ČSN EN ISO 291, ČSN EN ISO 178

Ostatní: ČSN EN ISO 14125, ČSN EN ISO 37, ISO 3386-1, ČSN EN ISO 3386-2

Vybavení pro zkoušku

  • Univerzální zkušební stroj
  • Siloměr 100 N
  • Siloměr 500 N
  • Siloměr 50 kN

Odlupové a smykové zkoušky

účel zkoušky

Testování přeplátovaných lepených vrstev, lepicích pásek, dílů s přilnavou vrstvou nebo lepidel. Využívané metody spočívají v tahovém namáhání ve smyku nebo v kontinuálním navíjení. Stanovuje se pevnost ve smyku, pevnost při statickém zatížení a další.

Testované normy

Akreditované: ČSN EN 1465, ČSN EN 923, ČSN ISO 10365, ČSN EN ISO 291

Ostatní: ČSN EN 1494, PV 2034, AA-0328, ČSN EN 15336

Vybavení

  • Univerzální zkušební stroj
  • Siloměr 100 N
  • Siloměr 500 N
  • Siloměr 50 kN
  • zkušební přípravek pro PV 2034
  • zkušební přípravek pro ČSN EN ISO 1464

Stanovení obsahu plniv (popel, skleněná vlákna atd.) metodou TGA

účel zkoušky

Stanovení obsahu nespalitelných zbytků ze závislosti hmotnosti vzorku na teplotě. Při termogravimetrické analýze (TGA) je vzorek zahříván do vysokých teplot, kdy postupně dochází k jeho spálení. V důsledku toho se mění hmotnost, ze které lze následně určit obsah nespalitelných zbytků jako jsou popel nebo skleněná vlákna. Plastové materiály se jimi dotují, aby dosáhli lepších konstrukčních vlastností. Důvodem zkoušky je nejčastěji ověření kvality dodávaných materiálů, že obsah plniv odpovídá požadavku.

Testované normy

ČSN EN ISO 11358-1, PV 3927

Vybavení

  • Souběžná termická analýza, Mettler Toledo, TGA/DSC 3+

Stanovení teplot fyzikálních přeměn

účel zkoušky

Termická analýza plastů zkoumá jevy vzniklé u plastových materiálů, způsobené změnou teploty. Metodou diferenční snímací kalorimetrie (DSC) lze určit teplotu tání nebo krystalizace případně dalších fyzikálních přeměn. Metodou podle Vicata Vicata (VST) lze stanovit teplotu, při níž se standardní jehla s plochým hrotem vtlačí do hloubky 1 mm pod povrch zkušebního tělesa. Metodou HDT lze zjistit teplotu průhybu, při které těleso dosáhne smluvního průhybu, který odpovídá definovanému přírůstku deformace.

Testované normy

ČSN EN ISO 11357-1, ČSN EN ISO 11357-3; ČSN EN ISO 306, ČSN EN ISO 75-1

Vybavení

  • Souběžná termická analýza, Mettler Toledo, TGA/DSC 3+
  • Vicat / HDT tester, Coesfeld

Identifikace materiálů metodou FTIR

účel zkoušky

Infračervená spektroskopie je analytická technika určená především pro identifikaci a strukturní charakterizaci organických sloučenin a také pro stanovení anorganických látek. Tato technika měří pohlcení infračerveného záření o různé vlnové délce analyzovaným materiálem. Porovnáním se knihovnou spekter lze identifikovat daný materiál.

Vybavení

  • FTIR spektrometr, Thermo Fisher Scientific, Nicolet iS20 s ATR technikou

Zkoušky vlivů prostředí – teplotní stárnutí, korozní zkoušky, solární simulace

Zkoušky vlivů prostředí